13. června 1933 přijal Kongres Spojených států národní zákon o průmyslovém zotavení (NIRA). NIRA byla součástí nové dohody prezidenta Franklina Delano Roosevelta. Roosevelt doufal, že jeho nová dohoda umožní Američanům vyrovnat se s velkou hospodářskou krizí, pomůže ukončit současný hospodářský útlum a pomůže zabránit další depresi v budoucnosti.
NIRA měla tři složky. Zaprvé, federální vláda prostřednictvím Národní správy pro obnovu pomohla podnikům vytvořit prostředky k jejich regulaci a k zajištění spravedlivého obchodu. Roosevelt doufal, že podniky zapojením do spravedlivější obchodní praktiky, které by podporovaly spíše přátelskou než bezohlednou konkurenci, pomohly by snížit nezaměstnanost a stimulovat ekonomiku. Pokud by se podnik dohodl na dodržování nového kodexu, federální vláda by jej vyňala z antimonopolních zákonů. Zadruhé, NIRA uznávala dělníky “ právo sjednotit se. Tuto část statutu by prosadila nová Národní rada práce, které předsedá senátor Spojených států Robert F. Wagner. Nakonec NIRA vytvořila Správu veřejných prací. V rámci této části zákona měla federální vláda poskytnout 3,3 miliardy dolarů na najmutí Američanů k práci na projektech veřejných prací. Tyto projekty sahaly od chodníků a školních budov až po přehrady.
V roce 1935 Nejvyšší soud Spojených států prohlásil NIRA za protiústavní. Podle soudu převzala federální vláda, zejména prezident, pravomoci, které ústava Spojených států neuděluje. Zejména první část NIRA umožňovala federální vládě regulovat podniky, které se neúčastnily mezistátního obchodu.
Zatímco Nejvyšší soud rozhodl v neprospěch Roosevelta a NIRA, čin způsobil ve Spojených státech obrovskou změnu Státy, včetně Ohia, během své krátké existence. Pracovníci po celých Spojených státech sestoupili do kanceláří Americké federace práce (AFL) a snažili se vstoupit do této unie. Bohužel pro pracovníky byla většina těchto lidí nekvalifikovaná a AFL přijímala pouze kvalifikované pracovníky. Díky neochotě AFL přijímat nekvalifikované pracovníky si tito zaměstnanci vytvořili vlastní odbory, aby hledali lepší pracovní podmínky a mzdy. NIRA vyústila v rozdělení mezi členy AFL, protože někteří členové začali požadovat inkluzivnější unii, která by bojovala za práva nekvalifikovaných pracovníků, spíše než jen pracovníky kvalifikované v určitém řemesle. Napětí v této otázce se stalo tak převládajícím, že v roce 1935 vytvořil John L. Lewis, člen AFL, Výbor pro průmyslovou organizaci. Tato organizace byla původně součástí AFL, ale v roce 1937 vyloučila mateřská organizace všechny členy Výboru pro průmyslovou organizaci. Výbor pro průmyslové organizace se nakonec stal Kongresem průmyslových organizací (CIO). AFL a CIO zůstaly jako dvě samostatné organizace až do roku 1955, kdy se tyto dva odbory spojily jako AFL-CIO.
Zatímco Nejvyšší soud Spojených států zrušil v roce 1935 ústavní zákon o národní průmyslové obnově, ten stejný rok provedl Kongres Spojených států zákon Wagner-Connery. Tato legislativa znovu legalizovala odbory a vytvořila Národní radu pro pracovní vztahy, která měla dohlížet na jednání dělníků se svými zaměstnavateli, zaručit kolektivní vyjednávání a zabránit zaměstnavatelům v nekalých pracovních praktikách.