Církevní bojUpravit
V roce 1933 podepsal Hitler Reichskonkordat (Reich Concordat), smlouva s Vatikánem, která požaduje, aby režim ctil nezávislost katolických institucí, a zakazuje duchovenům účast v politice. Režim se však i nadále zaměřoval na křesťanské církve, aby oslabil jejich vliv. V průběhu let 1935 a 1936 byly zatčeny stovky duchovních a jeptišek, často na základě domnělých obvinění z pašování měny nebo sexuálních trestných činů. Goebbels ve svých propagandistických kampaních široce propagoval procesy a ukazoval případy v nejhorším možném světle. Na veřejná setkání byla kladena omezení a katolické publikace čelily cenzuře. Katolické školy musely omezit výuku náboženství a ze státních budov byly odstraněny krucifixy. Hitler často váhal, zda má být prioritou Kirchenkampf (církevní boj), ale jeho časté pobuřující komentáře k této otázce stačily k tomu, aby Goebbelsa přesvědčil, aby svou práci na této otázce zintenzívnil; v únoru 1937 uvedl, že chce eliminovat protestantskou církev.
V reakci na pronásledování nechal papež Pius XI. propašovat do Německa encykliku „Mit Brennender Sorge“ („With Burning Concern“) na nedělní pašijovou neděli 1937 a číst z každé kazatelny. Odsoudilo systematické nepřátelství režimu vůči církvi. V reakci na to Goebbels obnovil tvrdý režim a propagandu proti katolíkům. Jeho projev ze dne 28. května v Berlíně před 20 000 členy strany, který byl také vysílán v rádiu, zaútočil na katolickou církev jako na morálně zkorumpovanou. propagandistická kampaň, zápis do církevních škol prudce poklesl a do roku 1939 byly všechny tyto školy rozpuštěny nebo převedeny na veřejná zařízení. Obtěžování a hrozby uvěznění vedly duchovenstvo k opatrnější kritice režimu. Částečně mimo obavy zahraniční politiky Hitler nařídil do konce července 1937 ustoupit od církevního boje.