Přečtěte si Shakespearův monografii „Zítra a zítra a zítra“ od Macbetha níže s moderním anglickým překladem a analýzou a videozáznamem.
„Zítra, zítra, zítra“, Mluveno autor: Macbeth, 5. dějství, 5. scéna
Na takové slovo by už byl čas.
Zítra a zítra a zítra,
Plazí se v tomto malicherném tempu ze dne na den
Do poslední slabiky zaznamenaného času,
A všechny naše včerejšky rozsvítily blázny
Cesta k zaprášené smrti. Venku, ven, krátká svíčka!
Život je jen chodící stín, chudý hráč
To se vzpírá a trápí svou hodinu na jevišti
A pak už není slyšet: je to příběh
Vypráví idiot, plný zvuku a zuřivosti,
nic neznamenající.
„Zítra a zítra a zítra“ monolog překlad:
Jak se dny táhly – každý z nich stejně jako ten předchozí a budou v tom zdlouhavě pokračovat až do konce historie. A každý den, který jsme žili, byl posledním dnem života nějakého jiného blázna, každý den mu bodka světla svíčky ukazovala cestu na smrtelnou postel. Vyhoďte krátkou svíčku: život nebyl nic jiného než chodící stín – chudý herec – který během jedné hodiny na jevišti projde všemi emocemi a poté se ukloní. Byl to příběh vyprávěný idiotem, plný hluku a vášně, ale nesmyslný.
Sledujte „Tomorrow, And Tomorrow, And Tomorrow“ – monolog předvedl (0:48)
Proč je „Zítra a zítra a zítra“ tak slavný monolog?
Úryvek je plný významu a dá se o něm říci tolik. Můžeme se však na to dívat pouze na způsob, jakým Shakespeare používá snímky. Pokud to uděláme, připomínáme si, že jakákoli představa, že Bard není tím největším uživatelem anglického jazyka, by byla absurdní.
V tuto chvíli je Macbethovo utrpení intenzivní a nesnesitelné. Duch jeho oběti ho pronásleduje, jeho vina ho mučila, nepřátelé se k němu přibližovali, jeho žena se zbláznila a teď slyšel, že spáchala sebevraždu. Očekávali bychom odpověď s jazykem, který vyjadřuje divoký a zoufalý stav mysli. Tak to vypadá, když jeho mysl skáče z jedné myšlenky na druhou bez logiky. Zmiňuje čas, pak svíčky, herectví a divadlo, stíny a příběh vyprávěný idiotem.
Ve vývoji pasáže není žádná intelektuální logika, ale díky poetické, imaginativní logice je dílo velmi těsný a jeden z nejpozoruhodnějších úspěchů, jaký lze v anglické poezii najít.
V tomto monologu je Macbeth mužem, pro kterého život přestal mít smysl. Začíná výrokem o marnosti života a samotného času s obrazy času – zítra, včera, dne, zaznamenaného času – s využitím rytmu, který čas prodlužuje a dělá z něj plazení.
Pak je tu zmínka o světle, ale je to jen denní světlo, které nás vede do temnoty smrti. Světlo přirozeně vychází ze snímků času, zejména ze slova „den“. Po smrti toto světlo zhasne, jako svíčka, což je další obrázek, a světlo svíčky je krátké, jako život, ve srovnání s dlouhou dobou noci, která přijde. Svíčky vrhají stíny, které dávají vzniknout dalšímu obrazu, životu jako chodící stín.
Chodící stín je další termín pro herce na jevišti, takže stín vržený svíčkou vytváří obraz herec na jevišti. Herec hraje dramata a úzkosti lidské bytosti, roztahuje se a trápí, ale to trvá jen pro představení, pak jde domů a už o něm neslyšíte. Jeho vášeň byla povrchní, jen čin a to na velmi krátkou dobu. Vše, co je znázorněním života: je plné prázdné vášně, která je pouhým blbcem idiota: netrvá to a je to nesmyslné.
Je to krátký verš, který shrnuje, nejen únava života, ale celá životní filozofie a její marnost. Každý obraz rodí nový a tak se vyvíjí krásná logika. A dokonale zachycuje stav mysli reproduktoru. Není divu, že jde o jednu z nejznámějších pasáží anglické poezie.
Macbeth přináší své zítřky a zítra a zítra monolog
Zobrazit více Shakespearových monologů > >