Účel: Popsat klinické charakteristiky záchvatů při vysazení alkoholu u pacientů léčených standardizovaným protokolem krátkodobě působících benzodiazepinů.
Metody: Záchvaty typu Grand mal byly prospektivně identifikovány u kohorty 1044 pacientů následně přijatých do ústavní detoxikační jednotky alkoholu ve zdravotnickém středisku pro záležitosti veteránů. Všichni pacienti dostávali 72hodinové strukturované snižování dávky oxazepamu s dalším oxazepamem podávaným bez omezení v množství a trvání v reakci na abstinenční příznaky.
Výsledky: Došlo k jedenácti záchvatům v celkové míře 1,1%. Všichni byli jedinými záchvaty typu grand mal. Záchvaty se vyskytly od 52 do 306 hodin po přijetí, průměrně 122 hodin (5 dní). Byl zaznamenán konzistentní vztah mezi záchvaty a ukončením léčby oxazepamem, s vrcholným výskytem 12-48 hodin po poslední dávce oxazepamu. V žádném případě se po záchvatu neobjevily opakující se abstinenční příznaky nebo delirium tremens. Pacienti se záchvaty byli o něco starší, s větší pravděpodobností měli záchvaty z vysazení dříve (50% vs. 13%, p = 0,03) a měli závažnější průběh vysazení než kontroly.
Závěr: Záchvaty se i nadále vyskytovaly nízkou, ale měřitelnou rychlostí při odběru alkoholu léčeném krátkodobě působícím benzodiazepinem. Klinické charakteristiky záchvatů se liší od těch, které jsou klasicky popsány u neléčených pacientů, přičemž záchvaty úzce souvisejí spíše s ukončením léčby oxazepamem než s ukončením užívání alkoholu.