Při hledání databáze FDA Adverse Event Reporting System (FAERS) jsme identifikovali 33 případů těžké artralgie hlášených při použití inhibitorů dipeptidyl peptidázy-4 (DPP-4) od října 16. 2006, datum schválení prvního inhibitoru DPP-4, do 31. prosince 2013. Každý případ zahrnoval použití jednoho nebo více inhibitorů DPP-4. Nejčastěji byl hlášen sitagliptin (n = 28), následovaný saxagliptinem (n = 5), linagliptinem (n = 2), alogliptinem (n = 1) a vildagliptinem (n = 2); vildagliptin není na trhu ve Spojených státech. V pěti případech došlo u pacienta k závažné artralgii se dvěma různými inhibitory DPP-4. U všech 33 pacientů došlo k artralgii, která vedla k podstatnému snížení jejich předchozí úrovně aktivity, včetně 10 pacientů, kteří byli hospitalizováni z důvodu deaktivace bolesti kloubů. Ve 22 případech se příznaky objevily do 1 měsíce od zahájení léčby inhibitorem DPP-4. Ve 20 z 33 případů bylo podezření na inhibitor DPP-4 jako možnou příčinu artralgie a léčba byla přerušena do jednoho měsíce po nástupu příznaků. 8 ze zbývajících 13 případů však uvádělo období 44 dnů až 1 rok mezi nástupem příznaků a vysazením inhibitoru DPP-4. Ve 23 z 33 případů příznaky ustoupily méně než 1 měsíc po vysazení léku.
Zprávy o osmi z 33 případů dokumentovaly pozitivní rechallenge. V těchto osmi případech jednotlivci přerušili léčbu, došlo k ústupu příznaků, znovu zahájili léčbu inhibitorem DPP-4 (jiný člen třídy v šesti z osmi případů), došlo k opětovnému výskytu artralgie a následně došlo k ústupu symptomů, když byla léčba inhibitorem DPP-4 znovu přerušena. Dvacet jeden z 33 pacientů bylo léčeno na artritidu medikamentózní terapií, která zahrnovala kortikosteroidy, nesteroidní protizánětlivé léky, methotrexát a imunomodulační léky.
Zkontrolovali jsme klinické podrobnosti v případech FAERS, abychom zjistili zda silná bolest kloubů mohla být způsobena spíše autoimunitním stavem než inhibitory DPP-4. Deset z 33 případů hlásilo horečku a zimnici, vyrážku a otoky, které svědčí o imunologické reakci. Z 13 případů s dostupnými výsledky laboratorních testů na systémové autoimunitní poruchy 8 hlásilo negativní nebo normální výsledek testu. Pět případů uvádí pozitivní výsledky testu: antinukleární protilátka (n = 2), rychlost sedimentace erytrocytů (n = 1), C-reaktivní protein (n = 1) a antineutrofilní cytoplazmatická protilátka (n = 1). Žádný z těchto testů však není specifický pro konkrétní autoimunitní stav, který může způsobit silnou bolest kloubů.
Rovněž jsme prohledali lékařskou literaturu a identifikovali jsme sedm kazuistik, z nichž 1 až 4 byly také identifikovány Databáze FAERS.3, 4 Všech sedm hlášení popisovalo pacienty, u kterých se po zahájení léčby buď sitagliptinem (n = 6) nebo vildagliptinem (n = 1) vyvinula artralgie. V šesti případech došlo u pacientů k částečnému nebo úplnému vymizení příznaků do 6 týdnů od ukončení léčby. Pouze jeden případ hlásil, že bolest zakazuje, a žádný nehlásil nutnost hospitalizace.