Účinek isosorbidmononitrátu s prodlouženým uvolňováním (ER-ISMN) na toleranci zátěže 1 hodinu po podání byl srovnán s placebem v multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené studii u 151 pacientů s stabilní angina pectoris vyvolaná námahou. Během 9- až 24denního zavádění placeba podstoupili pacienti základní testy tolerance cvičení podle Bruceova protokolu, poté dostávali po dobu 5 dnů ER-ISMN nebo placebo. Pacienti s ER-ISMN užívali 60 mg každé ráno první 4 dny a 120 mg ráno pátého dne. Jednu hodinu po podání došlo u pacientů s ER-ISMN k významně většímu nárůstu celkové doby cvičení (dny 1 až 4: 5 +/- 53 sekund; den 5: 53 +/- 58 sekund) než u pacientů léčených placebem (den 1 na 4:14 +/- 37 sekund; den 5:21 +/- 48) (p < 0,001). Doba do vzniku anginy pectoris a deprese ST segmentu o 1 mm byla významně delší ve skupině s ER-ISMN než ve skupině s placebem. Rozdíl mezi skupinami v průměrné době do nástupu anginy pectoris byl 34 sekund po dávce 60 mg (p = 0,004) a 49 sekund po dávce 120 mg (p < 0,001 ). Průměrná doba do rozvoje deprese segmentu ST o 1 mm byla o 51 a 61 sekund delší po dávkách 60 mg a 120 mg ER-ISMN, než po placebu (p < 0,001). Nežádoucí účinky související s léčbou byly hlášeny u 37% (28 ze 75) a 7% (5 ze 76) pacientů ve skupině s ER-ISMN a placebem. Jak se dalo očekávat, bolesti hlavy byly častější ve skupině s ER-ISMN než ve skupině s placebem (28%, respektive 1%). Účinky ER-ISMN (60 mg a 120 mg) jsou klinicky zřejmé 1 hodinu po podání dávky, což vede u pacientů s anginou pectoris k lepší toleranci zátěže.