Titan, v řecké mytologii, kterýkoli z dětí Urana (Nebe) a Gaea (Země) a jejich potomků. Podle Hesiodovy Theogony bylo 12 původních Titánů: bratři Oceanus, Coeus, Crius, Hyperion, Iapetus a Cronus a sestry Thea, Rhea, Themis, Mnemosyne, Phoebe a Tethys. Na popud Gaea se titáni vzbouřili proti svému otci, který je zavřel do podsvětí (Tartarus). Pod vedením Cronaos sesadili Uran a ustanovili Crona jako svého vládce. Ale jeden z Cronových synů, Zeus, se vzbouřil proti svému otci a následoval mezi nimi boj, ve kterém se většina Titánů postavila na stranu Crona. Zeus a jeho bratři a sestry konečně porazili Titány po 10 letech divokých bitev (Titanomachia). Titáni byli poté svrženi Zeusem a uvězněni v dutině pod Tartarem.
Hesiodova díla a dny zachovávají myšlenku Titánů jako zlatou závod, šťastný a dlouhověký. Pojem se dále rozvíjel za Římanů – kteří identifikovali Crona s Saturnem – do zlatého věku míru a prosperity.