Člověče, bylo to žhavé. Rok 1999 byl rokem, kdy explodovala hudba, rok, kdy nic nedávalo zatraceně smysl, rok, kdy fanoušci museli vyhodit pravidla ze staré školy, jak funguje pop. Rádio bylo najednou plné zářivých nových hvězd. Tolik nadčasových klasik. Tolik nestydatých zázraků jednoho zásahu. Tolik šílené inovace, všude kolem okrajů. Teen-pop se stal. Nu-metal se stal. Každý žánr byl na vzestupu. Řekněme to takto: Pokud strávíte hodinu v místním karaoke baru, uslyšíte někoho opasek alespoň s jedním hitem z léta roku 99. Byl to jeden z těch popových okamžiků, kdy všechno, co se třpytí, je ve skutečnosti zlato.
Pojďme to tedy rozebrat: 99 nejlepších skladeb roku 1999, o 20 let později. Hity, propadáky, motolice, nejasnosti. Ať už jste milovali jakýkoli druh hudby, letos to bylo: hip-hop, elektronika, indie rock, punková garáž, country, R & B, diskotéka. Staré stylistické hranice už nedržely. „Zdi se zřítily,“ jak mi loni řekl Mark McGrath ze společnosti Sugar Ray. „Uslyšíte Kiss-FM nebo Z-100:„ Jdu nahoru, Mariah Carey, Blink-182, Eminem, Sugar Ray, jako: „Co se to kurva děje?“
Fanoušci si koupili více hudby (za peníze! v obchodech!) než kdykoli předtím nebo poté. Nikdo si neuvědomil, že Napster se chystá všechno změnit. Carson Daly každé odpoledne hostil na živém vysílání Total Request na MTV, kde se zrodilo nové plemeno hvězd: Britney, Xtina, Ricky, NSync, Backstreet Boys. Dříve neznámý producent jménem Max Martin předsedal Orlandinavianskému spojení, které napadlo rádio, v podivném spojenectví mezi Švédy a Mousketeers. Woodstock ’99 sestoupil v plamenech. Bylo toho tolik slyšet, dokonce i skvělá hudba se mohla ve spěchu ztratit – proto návrat znamená objevování nových překvapení. Svět se před havárií Y2K tlačil v co největším počtu popových vzrušení. Bez pravidel. Žádná ostuda. Žádné křoviny.
Neexistuje způsob, jak by jakýkoli seznam mohl shrnout rok do pouhých 99 skladeb – mohli bychom se vyhrnout na tisíce, aniž bychom vyschli. Pokud jde o píseň z roku 1999, jde o rok dopadu: Britney „Baby One More Time“ technicky klesla koncem roku 1998, přesto nelze popřít, že patří roku 1999, kdy dobyla svět. Na druhou stranu Destinys Child „Say My Name“ a Le Tigre „Deceptacon“ vyšly na albech z roku 1999, ale duchovně patří k Y2K, když se staly mega-novou. Chers „Believe“ se počítá jako píseň z roku 1998 – byla na loňském seznamu. (Ačkoli byste mohli uvést, že jde o píseň roku, každý rok.)
Některé z těchto písní se staly trvalou klasikou, stále oblíbenou po celém světě. Jiní pocházejí z divných experimentů pro malou hrstku kolegů fanatiků. Ale všechny dnes zní skvěle. Je tedy čas oslavit hudbu roku 1999. Jak kdysi zpíval moudrý muž: Nezapomeňme na to.