Zvyk Johna Doea se zrodil z podivného a dávno zmizelého britského právního procesu, který se nazývá žaloba na vystřelení. Podle starého anglického zvykového práva byla opatření, která vlastníci půdy mohli podniknout proti squatterům nebo neplnění nájemců u soudu, často příliš technická a obtížná. Pronajímatelé by tedy místo toho podali žalobu na vystoupení jménem fiktivního nájemce proti jiné fiktivní osobě, která ho údajně vystěhovala nebo vyloučila. Aby bylo možné zjistit, jaká práva k majetku mají smyšlené osoby, soudy musely nejprve zjistit, že pronajímatel skutečně byl vlastníkem nemovitosti, což vyřešilo jeho skutečný důvod pro akci, aniž by musel přeskakovat příliš mnoho právních obruče.
Pronajímatelé často jmenovali fiktivní strany v jejich jednáních John Doe (žalobce) a Richard Roe (žalovaný), ačkoli nikdo nebyl schopen najít případ, kdy byla tato jména poprvé použita nebo přijít na to, proč byli vybráni. Zdá se, že jména nemají žádnou zvláštní relevanci a je možné, že křestní jména byla vybrána, protože v té době patřila k nejběžnějším. Příjmení mezitím oba odkazují na jelena – srnka je samice a srnec euroasijský jelen (Capreolus capreolus) běžný v Británii. Mohla to být také skutečná jména skutečných lidí, která konkrétní pronajímatel znal a rozhodl se je použít. Bohužel to nevíme.
Ať už je jejich původ jakýkoli, jména se nakonec staly standardními zástupci pro neidentifikované, anonymní nebo hypotetické strany soudního sporu. Většina jurisdikcí v USA nadále používá jména John Doe a jeho ženský protějšek Jane jako zástupná jména a přivede Roe, pokud jsou ve stejném případě zapojeny dvě anonymní nebo neznámé strany. Federálové tyto zástupné symboly také používají, možná nejslavněji v Roe v. Wade. Jane Roe v tom případě byla ve skutečnosti Norma Leah McCorveyová, která se odhalila brzy po rozhodnutí Nejvyššího soudu.