Žalm 121: 1 říká v Králi Jakubovi, že pozdvihnu své oči na vrchy, odkud přichází moje pomoc. Ale Davidova pomoc samozřejmě nepřišla z kopců. Verš 2 říká: Moje pomoc pochází od PÁNA, který vytvořil nebe a zemi.
Kvůli tomuto zmatku pozdější verze změnily interpunkci. ESV říká: „Pozvedám oči na kopce. Odkud přichází moje pomoc? Moje pomoc pochází od PÁNA, který učinil nebe a zemi.
Tím je to trochu jasnější, ale nedělá to Na otázku neodpovídám. Proč David zvedl oči k kopcům?
Vzpomínám si, jak jsem vyrůstal, když jsem slyšel odpověď, že kopce představovaly sílu a Boha byl silný. A přijal jsem tuto odpověď, a možná je to správné.
Ale jednou, když jsem četl 121. žalm, začal jsem pomysli na Davidův život.
Zdá se, že David napsal tento žalm poté, co byl králem, což znamená, že to bylo poté, co strávil spoustu času v těch kopcích, na které zvedal oči.
Co se stalo v těch kopcích?
Po celá léta, možná až deset nebo patnáct let, se skrýval právě v těchto kopcích před maniakálním králem, který byl mrtvý na jeho zabití.
Když David zvedl oči do kopců, neviděl jen krásný výhled. Viděl, jak mu před očima bliká život. Pamatoval si, jak se pohyboval z jednoho kopce na druhý, z jedné jeskyně do druhé, schovával se v zadní části jeskyně, zatímco král spal vpředu, propracovával se po jedné straně hory, zatímco král a jeho armáda neúprosně pochodovali kolem druhé strana.
Když se David podíval na ty kopce, viděl zoufalství a smutek a temnotu a beznaděj.
Ale když se podíval na ty kopce, viděl něco víc. Viděl ochranu. Viděl vysvobození. V rozsedlině skály viděl bezpečí. V těchto kopcích David znal Boží přítomnost.
Když se David stal králem, chtěl si vzpomenout, že i na těch nejtemnějších místech tam Bůh stále byl, vedl ho, chránil a plnil slib, který měl. dostal ho, když byl mládí, i když se to zdálo nemožné.
Chtěl si vzpomenout, i když seděl na trůnu, že ten samý Pán kdo mu pomohl, když se skrýval v kopcích – i v dobách, kdy nemohl vnímat Boží pomoc – mu stále pomáhal.
Zvedni oči ke svým vlastním „kopcům“. Jaké jsou vaše vlastní kopce? Jsou vaším časem největší temnoty a zoufalství, když se zdálo, že na vás Bůh zapomněl, ale když se později můžete ohlédnout, abyste viděli, že vás opravdu drží. Byl tam.
Pro Josefa z knihy Genesis mohly být „kopce“, které vypadal, vzpomínkou na jeho roky v žaláři, čekající na naplnění Božích záměrů. A byly, daleko za jeho představivost.
Pro apoštola Petra mohly být „kopce“, na které se díval, vzpomínkou na jeho ochabování a selhání, když následoval Ježíše jako učedník, protože věděl, že Ježíš miloval ochránil ho a nakonec ho naplnil svým Duchem svatým, aby činil zázraky a kázal mocí.
Pro Ježíše byly „vrchy“, které vypadal, křížem Kalvárie, který musel snášet pro radost o kterém věděl, že byl před Ním na druhé straně.
Pro moji přítelkyni by „kopce“, na které by mohla vypadat, mohly být dny, kdy si zoufala, že se někdy vzpamatuje z účinků děsivé sexuální zneužívání, až později uvidím, že s ní Pán Ježíš procházel svou léčivou cestou na druhou stranu.
Pro mě, jedna sada „kopců“, o kterých bych se domnívala, že by byla dobou temnoty, když jsem duchovně řečeno neviděla ruku před obličejem. Ale pak, když jsem viděl Pána, jak mě přivedl na druhou stranu a ukázal se silný a projevil se mi.
Jaké jsou tvé kopce? Jste teď v nich a voláte pro Boha, aby tam byl s vámi ve tmě a skrýval se a bál se? Máte pocit, že vás opustil?
Neztrácejte odvahu. Držte se naděje. Věřte mu, že dokončí to, co začal.
Přijde den, kdy zvednete oči k těm kopcům a řeknete: „Vidíte ty kopce právě tam? Ti, právě tam. Jsou tím místem mého největšího zoufalství a zármutku a temnoty a beznaděje. “
A pak řeknete:„ Ale jsou také místem mé největší ochrany a vysvobození. Jsou to místo, kde jsem byl v bezpečí v rozsedlině skály. Jsou místem, kde jsem začal znát Boží přítomnost. “
Žalm 121
Píseň o výstupech.
Zvedám oči do kopců. Odkud přichází moje pomoc?
Moje pomoc pochází od PÁNA, který vytvořil nebe a zemi.
Nedovolí, aby se tvoje noha pohnula; ten, kdo vás udržuje, nebude dřímat.
Hle, ten, kdo drží Izrael, nebude ani dřímat, ani spát.
Hospodin je tvůj strážce; PÁN je tvůj stín na pravé ruce.
Slunce tě nezasáhne ve dne, ani měsíc v noci.
Hospodin vás ochrání před vším zlým; zachová tvůj život.
PÁN bude udržovat tvůj chod a vstup dovnitř od této chvíle a navždy.