Pakt o neútočení nebo pakt o neutralitě je smlouva mezi dvěma nebo více státy / zeměmi, který zahrnuje příslib signatářů, že se nebudou navzájem účastnit vojenských akcí. Takové smlouvy lze popsat jinými jmény, například smlouvou o přátelství nebo nevázání atd.
Leeds, Ritter, Mitchell, & Long (2002) ) rozlišují mezi paktem o neútočení a paktem neutrality. Předpokládají, že pakt o neútočení zahrnuje příslib nenapadnout ostatní signatáře paktu, zatímco pakt neutrality zahrnuje slib vyhnout se podpoře jakéhokoli subjektu, který jedná proti zájmům kteréhokoli ze signatářů paktu. Nejznámějším příkladem výše zmíněné entity je jiná země, národní stát nebo suverénní organizace, což představuje negativní důsledek pro výhody jedné nebo více signatářských stran.
V neutralitě 19. století smlouvy se historicky používaly k povolení jednoho signatáře paktu zaútočit nebo se pokusit negativně ovlivnit entitu nechráněnou paktem neutrality. Účastníci paktu neutrality souhlasí, že se nebudou pokoušet působit proti agresi vedené signatářem paktu vůči subjektu nechráněnému podle podmínek paktu. Možné motivace k takovým činům ze strany jednoho nebo více paktů „signatáři zahrnují touhu převzít nebo rozšířit kontrolu nad ekonomickými zdroji, vojensky důležitá místa atd.
Takové pakty byly populární formou mezinárodní dohody ve dvacátých a třicátých letech minulého století, ale po druhé světové válce se z velké části nepoužívaly. Protože provádění paktu o neútočení nutně závisí na dobré víře stran, přijalo mezinárodní společenství po druhé světové válce norma mnohostranných kolektivních bezpečnostních dohod, jako jsou smlouvy zakládající NATO, ANZUS, SEATO a Varšavská smlouva.
Pakt Molotov – Ribbentrop z roku 1939 mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem je možná nejznámějším příkladem pakt o neútočení. Pakt trval až do německé invaze do Sovětského svazu v roce 1941 v operaci Barbarossa. Tyto pakty však mohou být prostředkem k neutralizaci potenciální vojenské hrozby, která umožní alespoň jednomu ze signatářů uvolnit své vojenské zdroje pro jiné účely. Například Pakt Molotov – Ribbentrop osvobodil německé zdroje z ruské fronty. Na druhé straně Pakt sovětsko-japonské neutrality, podepsaný 13. dubna 1941, odstranil hrozbu z Japonska na východě a umožnil Sovětům přesunout velké síly ze Sibiře do boje proti Němcům, což mělo přímý dopad na Bitva o Moskvu.
Bylo zjištěno, že hlavní mocnosti pravděpodobně zahájí vojenské konflikty proti svým partnerům v rámci paktů o neútočení než proti státům, které s nimi nemají žádné spojenectví.