Nikita Chruščov (1894–1971) vedl Sovětský svaz během vrcholící studené války a jako premiér sloužil v letech 1958–1964. Přestože převážně prosazoval politiku mírového soužití s na západě začala kubánská raketová krize poté, co umístil jaderné zbraně 90 mil od Floridy. Doma zahájil proces „destalinizace“, který učinil sovětskou společnost méně represivní. Přesto mohl být Chruščov sám o sobě autoritářský, rozdrtil vzpouru v Maďarsku a schválil stavbu berlínské zdi. Známý svými barevnými projevy, kdysi sundal a oháněl se botou v OSN.
Nikita Chruščov: Raná léta
Chruščov se narodil 15. dubna 1894 v Kalinovce, malé ruské vesnici poblíž Ve věku 14 let se s rodinou přestěhoval do ukrajinského hornického města Yuzovka, kde se vyučil jako kovodělník a vykonával další drobné práce. Přes svou náboženskou výchovu se Chruščov v roce 1918, více než rok poté, připojil k komunistickým bolševikům. chopili se moci v ruské revoluci. Během následující ruské občanské války zemřela Chruščovova první manželka, se kterou měl dvě děti, na tyfus. Později se znovu oženil a měl další čtyři děti.
V roce 1929 Chruščov přestěhoval se do Moskvy, kde s postupně stoupal v řadách komunistické strany. Nakonec vstoupil do vnitřního kruhu sovětského diktátora Josepha Stalina, který do té doby upevnil kontrolu nad zemí a zahájil krvavou očistu od vnímaných nepřátel. Miliony lidí byly zabity nebo uvězněny v pracovních táborech v Gulagu a další miliony zemřely na hladomory způsobené nucenou kolektivizací zemědělství.
Chruščov převzal vládu nad Stalinem
Během druhé světové války Chruščov mobilizoval vojáky k boji proti nacistickému Německu na Ukrajině a ve Stalingradu. Po válce pomohl obnovit zpustošenou krajinu a současně potlačil ukrajinský nacionalistický disent. V době, kdy Stalin zemřel v březnu 1953, se Chruščov postavil jako možný nástupce. O šest měsíců později se stal šéfem komunistické strany a jedním z nejmocnějších lidí v SSSR.
Zpočátku vládl Chruščov a další vysoce postavení úředníci formou kolektivního vedení. Ale v roce 1955 zorganizoval vypuzení premiéra Georgi Malenkova a nahradil ho spojencem Nikolajem Bulganinem. Chruščov zmařil pokus o puč vedený Malenkovem v červnu 1957 a premiéra se ujal následujícího března.
Chruščov začíná procesem destalinizace
Kdysi věrný stalinista dal Chruščov dlouhou cestu projev v únoru 1956, který kritizoval Stalina za zatčení a deportaci oponentů, za to, že se povýšil nad stranu a mimo jiné za nekompetentní válečné vedení. Tato zničující, i když neúplná, obžaloba Stalina měla zůstat tajná. Do toho června však americké ministerstvo zahraničí zveřejnilo celý text. Počínaje rokem 1957 provedl Chruščov několik menších pokusů o rehabilitaci Stalinova obrazu. Ale kurz změnil znovu v roce 1961, kdy bylo město Stalingrad přejmenováno a Stalinovy ostatky byly odstraněny z Leninova mauzolea na moskevském Rudém náměstí.
Povzbuzení Chruščovovým takzvaným „tajným projevem“ protestovali ulice sovětských satelitů v Polsku a Maďarsku. Polská vzpoura byla vyřešena poměrně mírumilovně, ale maďarská vzpoura byla násilně potlačena vojáky a tanky. Na konci roku 1956 bylo zabito nejméně 2 500 Maďarů a asi 13 000 bylo zraněno. Mnoho dalších uprchlo na Západ a další byli zatčeni nebo deportováni.
Na domácí frontě Chruščov pracoval – ne vždy úspěšně – na zvýšení zemědělské produkce a zvýšení životní úrovně. Snížil také moc sovětu Obávaná tajná policie Unie, propuštěná řada politických vězňů, uvolněná umělecká cenzura, otevřela více země zahraničním návštěvníkům a zahájila vesmírný věk v roce 1957 vypuštěním satelitu Sputnik. O dva roky později na měsíc zasáhla sovětská raketa a v roce 1961 se sovětský astronaut Jurij A. Gagarin stal prvním mužem ve vesmíru.
Chruščovův vztah se zahraničními vůdci
Chruščov měl komplikovaný vztah se Západem. Vroucí vyznavač komunismu upřednostňoval mírové soužití s kapitalistickými zeměmi. Na rozdíl od Stalina dokonce navštívil USA. Vztahy mezi těmito dvěma velmocemi se poněkud zhoršily v roce 1960, kdy Sověti sestřelili americké špionážní letadlo U-2 hluboko uvnitř jejich území. Následující rok Chruščov schválil stavbu berlínské zdi, aby zabránil východním Němcům v útěku do kapitalistického západního Německa.
Napětí studené války dosáhlo nejvyššího bodu v říjnu 1962, kdy USA objevily sovětské jaderné rakety umístěný na Kubě.Svět vypadal, že je na pokraji jaderného konfliktu, ale po 13denní patové situaci Chruščov souhlasil s odstraněním zbraní. Na oplátku americký prezident John F. Kennedy, který o rok dříve schválil neúspěšnou invazi do Zátoka prasat, veřejně souhlasil, že nebude na Kubu útočit. Kennedy také soukromě souhlasil s vyvedením amerických jaderných zbraní z Turecka. V červenci 1963 Spojené státy, Spojené království a Sovětský svaz vyjednaly částečný zákaz jaderných zkoušek.
Jedním z nejostřejších trnů v Chruščovově boku byl komunistický komunista Mao Ce-tung, vůdce Číny. Počínaje rokem 1960 se obě strany zapojily do stále pomstychtivější slovní války, kdy Chruščov nazval Maa „levicovým revizionistou“, který nepochopil moderní válku. Číňané mezitím kritizovali Chruščova jako „žalmového zpěváka“, který podcenil povaha západního imperialismu.
Chruščovův pád z moci
Rozchod s Čínou a nedostatek potravin v SSSR narušil Chruščovovu legitimitu v očích dalších vysoce postavených sovětských úředníků, kteří již byli obtěžoval tím, co viděli jako jeho nevyzpytatelnou tendenci podkopávat jejich autoritu. V říjnu 1964 byl Chruščov povolán zpět z dovolené v Pitsundě ve státě Georgia a byl nucen rezignovat na post premiéra a šéfa komunistické strany. Chruščov napsal své paměti a tiše prožil zbytek svých dnů před smrtí na infarkt v září 1971. Jeho duch reformy však žil v éře perestrojky v 80. letech.