Britská národní hymna ve své současné podobě pochází z osmnáctého století. Slova a melodie jsou anonymní a mohou pocházet ze sedmnáctého století.
„God Save The King“ byla vlastenecká píseň, která byla poprvé veřejně uvedena v Londýně v roce 1745 a která byla známá jako národní hymna na začátku devatenáctého století.
V září 1745 „Mladý uchazeč“ o britský trůn, princ Charles Edward Stuart, porazil armádu krále Jiřího II. v Prestonpans poblíž Edinburghu.
V návalu vlastenecké horlivosti poté, co se do Londýna dostaly zprávy o Prestonpansovi, uspořádal vůdce kapely Theatre Royal Drury Lane po hře představení „God Save The King“. Mělo to obrovský úspěch a opakovalo se to každou noc.
Tato praxe se brzy rozšířila i do dalších divadel a byl tak zaveden zvyk pozdravovat monarchy písní, když vstupoval na místo veřejné zábavy.
Neexistuje žádná autorizovaná verze národní hymny, protože tato slova jsou věcí tradice. V průběhu let byly přidány další verše, ale ty se používají jen zřídka.
Slova, která se dnes používají, jsou ta, která byla zpívána v roce 1745 a kde je to vhodné, nahrazují slova „královna“ výrazem „král“. Při oficiálních příležitostech se obvykle zpívá pouze první verš.
Slova národní hymny jsou následující:
Bůh zachraň naši laskavou královnu!
Ať žije naše ušlechtilá královna !
Bůh zachraň královnu!
Pošli ji vítěznou,
šťastnou a slavnou,
touž nad námi vládnout,
Bůh zachraň královnu.
Tvé nejvybranější dárky v obchodě
Na ni se potěšilo nalít,
Ať vládne dlouho.
Kéž hájí naše zákony,
A vždy nám dá důvod,
Zpívat srdcem a hlasem,
Bůh ochraňuj královnu.
Britská melodie byla používána v jiných zemích. Evropští návštěvníci Británie v osmnáctém století si všimli výhody země, která má tak uznávaný hudební symbol.
Celkově melodii použilo ve svých skladbách přibližně 140 skladatelů, včetně Beethovena, Haydna a Brahmse.