Tento verš pokračuje v metaforě osoby s prknem ve vlastním oku, které někoho kritizuje za skvrnu v oku této osoby. V tomto verši Ježíš tvrdí, že jeden musí nejprve odstranit prkno, než se pustí do odstraňování skvrn. Tento verš objasňuje, že je vrchol pokrytectví poukázat na malou chybu (hřích) jiného, když jsou vaše hříchy mnohem horší. Ježíš vždy dával jasně najevo, že soudit má to by měl učinit Otec a lidé by se měli starat o to, aby byla jejich vlastní duše připravena k přijetí do království Božího. Zaměření by mělo být vždy na vlastní chyby, nikoli na chyby jejich bližních. Taková pomoc by měla být poskytována pouze, jakmile však dojde k řešení mnohem větších problémů. Když vidíš, že lidé jsou vždy omylní, měla bys se soustředit na svou vlastní spásu a spravedlnost, ne hledat chyby na ostatních.
Důsledkem je, že je nemožné, aby člověk kdykoli zcela odstranil své vlastní nedostatky, a tak příležitost začít soudit ostatní nikdy nevznikne. Hill vidí toto tvrzení ve stejném duchu jako slavné učení „Kdo je bez hříchu“ v Janovi 8: 7.