Raná historie Upravit
V roce 1613 bylo v dnešním Kuwait City založeno město Kuvajt . V roce 1716 se Bani Utubs usadili v Kuvajtu. V době příchodu Utubů obýval Kuvajt několik rybářů a fungoval především jako rybářská vesnice. V osmnáctém století Kuvajt prosperoval a rychle se stal hlavním obchodním centrem pro tranzit zboží mezi Indií, Maskatem, Bagdádem a Arábií. V polovině 17. století se Kuvajt již etabloval jako hlavní obchodní cesta z Perského zálivu do Aleppa.
Během perzského obléhání Basry v letech 1775–1779 se iráčtí obchodníci uchýlili do Kuvajtu a byli částečně nápomocni v expanzi kuvajtských stavebních a obchodních aktivit. V důsledku toho došlo k rozmachu kuvajtského námořního obchodu. V letech 1775 až 1779 byly indické obchodní cesty s Bagdádem, Aleppem, Smyrnou a Konstantinopolem odkloněny do Kuvajtu. Východoindická společnost byla odkloněna do Kuvajtu v roce 1792. Východoindická společnost zajistila námořní trasy mezi Kuvajtem, Indií a východním pobřežím Afriky. Poté, co se perský magie v roce 1779 stáhl z Basry, Kuvajt nadále přitahoval obchod od Basry.
Kuvajt byl centrem stavby lodí v oblasti Perského zálivu. Na konci osmnáctého a devatenáctého století přepravovala lodní plavidla vyrobená v Kuvajtu převážnou část obchodu mezi indickými přístavy, východní Afrikou a Rudým mořem. Kuvajtské lodní lodě byly proslulé po celém Indickém oceánu. Regionální geopolitické turbulence pomohly ve druhé polovině 18. století podpořit ekonomickou prosperitu v Kuvajtu. Kuvajt se stal prosperujícím díky nestabilitě Basry na konci 18. století. Na konci 18. století Kuvajt částečně fungoval jako útočiště pro Basrovy obchodníky prchající před pronásledováním osmanskou vládou. Podle Palgrave si Kuvajtové vybudovali pověst nejlepších námořníků v Perském zálivu.
Za vlády Mubaraka Al-Sabaha byl Kuvajt přezdíván „Marseilleský záliv“, protože jeho ekonomická vitalita přitahovala velkou část rozmanitost lidí. V prvních desetiletích dvacátého století měl Kuvajt zavedenou elitu: bohaté obchodní rodiny, které spojovalo manželství a společné ekonomické zájmy. Elita byla dlouho osídlená, městská, sunnitská a šíitská rodina. Z nichž většina tvrdí, že pochází z původních 30 rodin Bani Utubi. Nejbohatšími rodinami byli obchodníci, kteří své bohatství získali z dálkového obchodu, stavby lodí a perel. Byli kosmopolitní elitou, hodně cestovali do Indie, Afriky a Evropy. Elita vzdělávala své syny v zahraničí více než jiná elita v Arabském zálivu. Západní návštěvníci si všimli, že kuvajtská elita používala evropské kancelářské systémy, psací stroje a zvědavě sledovala evropskou kulturu. Nejbohatší rodiny se zabývaly obecným obchodem. Před čtyřicátými lety se odhadovalo, že obchodní rodiny Al-Ghanim a Al-Hamad mají hodnotu milionů.
V roce 1937 Freya Stark psala o rozsahu chudoby v Kuvajtu v té době:
Chudoba se v Kuvajtu od mé poslední návštěvy před pěti lety silněji usadila, a to jak po moři, kde obchod s perlami stále klesá, tak po zemi, kde blokáda zavedená Saúdská Arábie nyní poškozuje obchodníky.
Některé prominentní obchodní rodiny opustily Kuvajt počátkem 30. let kvůli převládajícím ekonomickým problémům. V době objevu ropy v roce 1937 byla většina obyvatel Kuvajtu ochuzena.
Zlatá éra (1946–1982) Upravit
Od roku 1946 do roku 1982 zažil Kuvajt období prosperity poháněné ropou a její liberální atmosférou. V populárním diskurzu se roky 1946 až 1982 označují jako „zlatá éra“. V roce 1950 začal hlavní program veřejné práce umožňovat Kuvajtům využívat moderní úroveň do roku 1952 se země stala největším vývozcem ropy v oblasti Perského zálivu. V následujícím roce roční příjem ropy z této země vzrostl na 169 milionů USD. Tento masivní růst přilákal mnoho zahraničních pracovníků, zejména z Palestiny, Egypta a Indie, a pomohl financovat vývoj nového hlavního plánu, který stát schválil v roce 1952. V červnu 1961 se Kuvajt osamostatnil s koncem britského protektorátu a šejka Emdílem se stal Abdullah Al-Salim Al-Sabah. Podle podmínek nově koncipované ústavy se v Kuvajtu konaly první parlamentní volby v roce 1963. Kuvajt byl první zemí v Perském zálivu, která zavedla ústavu a parlament.
V 60. a 70. letech byl Kuvajt nejrozvinutějším země v regionu. Kuvajt byl průkopníkem na Středním východě v diverzifikaci svých příjmů od vývozu ropy. Kuvajtský investiční úřad je první světový fond státního bohatství. Od sedmdesátých let minulého století dosáhl Kuvajt nejvyššího bodu ze všech arabských zemí v indexu lidského rozvoje. Kuvajtská univerzita byla založena v roce 1966.Kuvajtský divadelní průmysl byl znám v celém arabském světě.
V šedesátých a sedmdesátých letech byl kuvajtský tisk označován za jeden z nejsvobodnějších na světě. Kuvajt byl průkopníkem literární renesance v arabském regionu. V roce 1958 byl poprvé vydán časopis Al Arabi, který se stal nejpopulárnějším časopisem v arabském světě. Mnoho arabských spisovatelů se přestěhovalo do Kuvajtu kvůli svobodě projevu, protože Kuvajt měl větší svobodu projevu než jinde v arabském světě. Kuvajt byl útočištěm pro spisovatele a novináře ze všech částí Středního východu. Irácký básník Ahmed Matar opustil Irák v 70. letech, aby se uchýlil do liberálnějšího prostředí Kuvajtu.
Kuvajtská společnost přijala v 60. a 70. letech liberální a západní postoje. Většina kuvajtských žen nenosila hidžáb v 60. a 70. letech. Na kuvajtské univerzitě byly minisukně častější než hidžáb.
80. léta a pozdějiEdit
Na začátku 80. let zažil Kuvajt po hospodářském trhu Souk Al-Manakh velkou hospodářskou krizi pád a pokles ceny ropy.
Během íránsko-irácké války podporoval Kuvajt Irák. V 80. letech došlo v Kuvajtu k několika teroristickým útokům, včetně bombových útoků v Kuvajtu z roku 1983, únosu několika letadel Kuwait Airways a pokusu o atentát na Emira Jabera v roce 1985. Kuvajt byl v 60. a 70. letech vedoucím regionálním centrem vědy a techniky až počátkem 80. let 20. století odvětví terorismu významně utrpělo kvůli teroristickým útokům.
Kuvajtská vláda se v 80. letech důrazně zasazovala o islamismus. V té době nejvážnější hrozba pro kontinuitu Al Sabah pocházela z domácích sekulárních demokratů. Sekulární kuvajtská opozice protestovala proti pozastavení parlamentu v roce 1976. Al Sabah byl přitahován islamisty, kteří kázali o ctnostech hierarchického řádu, který zahrnoval loajalitu ke kuvajtské monarchii. V roce 1981 kuvajtská vláda oklamala volební obvody ve prospěch islamistů. Islamisté byli hlavními spojenci vlády, a proto mohli islamisté kolonizovat státní agentury, jako jsou vládní ministerstva. V polovině 80. let byl Kuvajt označován za autokracii. V roce 1986 Emir Jaber parlament pozastavil.
Ropné požáry v Kuvajtu v roce 1990, které byly výsledkem politiky spálené země iráckých vojenských sil ustupujících z Kuvajtu.
Poté, co skončila íránsko-irácká válka, Kuvajt odmítl žádost Iráku o odpuštění dluhu ve výši 65 miliard USD. Následovala ekonomická rivalita mezi oběma zeměmi poté, co Kuvajt zvýšil produkci ropy o Napětí mezi oběma zeměmi se v červenci 1990 dále zvýšilo poté, co si Irák stěžoval OPEC, když tvrdil, že Kuvajt kradl ropu z pole poblíž hranic Irák – Kuvajt šikmým vrtáním pole Rumaila.
V srpnu 1990 napadly irácké síly Kuvajt a anektovaly je. Po sérii neúspěšných diplomatických jednání Spojené státy vedl koalici k odstranění iráckých sil z Kuvajtu, což se stalo známým jako válka v Perském zálivu. 26. února 1991 se koalici podařilo vyhnat irácké síly. Při ústupu prováděly irácké síly politiku spálené země zapálením ropných vrtů. Během irácké okupace bylo zabito více než 1 000 kuvajtských civilistů. Navíc bylo během irácké okupace ztraceno více než 600 Kuvajťanů, v masových hrobech v Iráku bylo nalezeno přibližně 375 ostatků.
V březnu 2003 se Kuvajt stal odrazovým můstkem pro invazi do Iráku vedenou USA. Po smrti Emira Jabera v lednu 2006 nastoupil po něm Saad Al-Sabah, ale kvůli jeho nemocnému zdraví byl o devět dní později odstraněn kuvajtským parlamentem. Sabah Al-Sabah složil přísahu jako Emir. V letech 2011–2012 zde byly protesty inspirované arabským jarem. Parlament byl rozpuštěn v prosinci 2011 kvůli protestům proti parlamentu. Předseda vlády odstoupil po protestech a obviněních z korupce.