Juxtapozice v literárních pojmech je zobrazujícím kontrastem pojmů umístěných vedle sebe. Příkladem vzájemného srovnávání jsou citace „Zeptejte se, co může vaše země udělat pro vás; zeptejte se, co můžete udělat pro svou zemi“, a „Nikdy nevyjednávejme ze strachu, ale nikdy se nebojme vyjednávat“, oba John F. Kennedy, kterému se zvláště líbilo srovnávání jako rétorické zařízení. Jean Piaget konkrétně kontrastuje s juxtapozicí v různých oblastech od synkretismu s tím, že „juxtapozice a synkretismus jsou v protikladu, synkretismus je převahou celku nad detaily, juxtapozice detailů nad celkem“. Piaget píše:
Ve vizuálním vnímání je juxtapozice absencí vztahů mezi detaily; synkretismus je vize celku, který vytváří vágní, ale all-inclusive schéma, nahrazující detaily. Ve slovní inteligenci stojí vedle sebe absence vztahů mezi různými termíny věty; synkretismus je všestranné porozumění, díky kterému se věta stává celkem. Logicky juxtapozice vede k absenci implikace a vzájemného ospravedlnění mezi následnými rozsudky; synkretismus vytváří tendenci spojovat vše dohromady a ospravedlňovat pomocí nejgeniálnějších nebo nejfasádnějších zařízení.
V gramatice juxtapozice označuje absenci spojovacích prvků ve skupině slov, která jsou uvedena společně. Pokud tedy angličtina používá spojení a (např. Matka a otec), mnoho jazyků používá jednoduchou vzájemnou kombinaci („matka otec“). V logice je juxtapozice logickým klamem ze strany pozorovatele, kde dvě položky umístěné vedle sebe znamenají korelaci, když ve skutečnosti žádná není nárokována. Například ilustrace politika a Adolfa Hitlera na stejné stránce by znamenala, že politik měl společnou ideologii s Hitlerem. Podobně by mělo stejný účinek i tvrzení „Hitler byl pro kontrolu zbraní, a vy také“. Toto konkrétní rétorické zařízení je natolik běžné, že má své vlastní jméno Reductio ad Hitlerum.