Holodomor (Čeština)


Od hladomoru k vyhlazení

Výsledkem Stalinovy kampaně byla katastrofa. Na jaře roku 1933 úmrtnost na Ukrajině vzrostla. V letech 1931 až 1934 zahynulo po celém SSSR nejméně 5 milionů lidí hladem. Podle studie provedené týmem ukrajinských demografů z nich bylo nejméně 3,9 milionu Ukrajinců. Policejní archivy obsahují několik popisů případů kanibalismu i bezpráví, krádeží a lynčování. Masové hroby byly vykopány po venkově. Hlad také zasáhl městské obyvatelstvo, ačkoli mnozí dokázali přežít díky rozdělovacím lístkům. Přesto v největších ukrajinských městech byly mrtvoly vidět na ulici.

Holodomor

Hladoví ukrajinští rolníci hledající jídlo během holodomoru, foto Alexander Wienerberger.

Diecézní archiv ve Vídni (Diözesanarchiv Wien) / BA Innitzer

Holodomor

Ukrajinci, kteří se chystají vyměnit cennosti za chléb ve státním obchodě „Torgsyn“, foto Alexander Wienerberger.

Diecézní archiv ve Vídni (Diözesanarchiv Wien) / BA Innitzer

Získejte předplatné Britannica Premium a získejte přístup k exkluzivnímu obsahu. Nyní

Hladomor doprovázel širší útok na ukrajinskou identitu. Zatímco rolníci umírali miliony, agenti sovětského se kriminální policie se zaměřovala na ukrajinské politické zřízení a inteligenci. Hladomor kryl kampaň represí a perzekucí, která byla vedena proti ukrajinské kultuře a ukrajinským náboženským vůdcům. Oficiální politika ukrajinizace, která podporovala používání ukrajinského jazyka, byla účinně zastavena. Navíc každý, kdo byl napojen na krátkodobou Ukrajinskou lidovou republiku – nezávislou vládu, která byla vyhlášena v červnu 1917 po únorové revoluci, ale byla demontována poté, co bolševici dobyli ukrajinské území – byl podroben brutálním represálím. Všichni, na něž se tato kampaň zaměřila, mohli být veřejně hanobeni, uvězněni, posláni do gulagu (systém sovětských věznic a táborů nucených prací) nebo popraveni. Mykola Skrypnyk, jeden z nejznámějších vůdců ukrajinské komunistické strany, s vědomím, že tento program rusifikace se k němu nevyhnutelně dostane, spáchal spíše sebevraždu, než aby se podrobil jednomu ze Stalinových soudních procesů.

Holodomor

Oběť hladomoru, Charkov, Ukrajina , foto Alexander Wienerberger, 1933.

Diecézní archiv ve Vídni (Diözesanarchiv Wien) / BA Innitzer

Holodomor

Oběť hladomoru, Charkov, Ukrajina, 1933, foto Alexander Wienerberger.

Diecézní archiv Vídně (Diözesanarchiv Wien) / BA Innitzer

Jak se hladomor odehrával, zprávy o něm byli záměrně umlčeni sovětskými byrokraty. Představitelé strany to na veřejnosti nezmínili. Západní novináři se sídlem v Moskvě byli instruováni, aby o tom nepsali. Jeden z nejslavnějších moskevských korespondentů v té době, Walter Duranty z The New York Times, se pokusil odmítnout zprávy o hladomoru, když byly zveřejněny mladým nezávislým pracovníkem Garethem Jonesem, když si „myslel rozsudek pana Jonese bylo poněkud ukvapené. “ Jones byl zavražděn za podezřelých okolností v roce 1935 v Mongolsku okupovaném Japonskem. Stalin sám zašel tak daleko, že potlačil výsledky sčítání lidu z roku 1937; správci tohoto sčítání byli zatčeni a zavražděni, zčásti proto, že údaje odhalily decimaci Populace Ukrajiny.

Holodomor

Oběť holodomoru, Charkov, Ukrajina, foto Alexander Wienerberger.

Diecézní archiv ve Vídni (Diözesanarchiv Wien) / BA Innitzer

Přestože se o hladomoru hovořilo během nacistické okupace Ukrajiny ve druhé světové válce, během poválečných let se stal opět tabu. První veřejná zmínka o něm v Sovětském svazu byla v roce 1986, po katastrofa v jaderné elektrárně v Černobylu. Také tato katastrofa byla původně tajná sovětskými úřady.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *