V roce 1909 přeložil psycholog Edward Titchener německé Einfühlung („pocit do“) do angličtiny jako „empatii“. Empatii lze definovat jako schopnost člověka rozpoznat a sdílet emoce jiné osoby, fiktivní postavy nebo vnímající bytosti. Zahrnuje to zaprvé pohled na situaci někoho jiného z jeho pohledu a zadruhé sdílení jeho emocí, včetně jeho případných potíží.

Pro mě podílet se na pohledu někoho jiného, musím udělat víc, než jen dát se do jeho pozice. Místo toho si musím představit sám sebe jako něho, a víc než to, představit si sebe jako něj v konkrétní situaci, ve které se nachází. Nemohu se vcítit do abstraktního nebo odděleného pocitu. Abych se vcítil do určité osoby, potřebuji mít alespoň určité znalosti o tom, kdo je a co dělá nebo se snaží dělat. Jak napsal John Steinbeck: „Znamená to velmi málo vědět, že milion Číňanů umírá hlady, pokud neznáte jednoho Číňana, který hladoví.“

Empatie je často zaměňována se soucitem, soucitem a soucit, což jsou reakce na nepříjemnou situaci ostatních. Škoda je pocit nepohodlí v tísni jedné nebo více vnímajících bytostí a často má paternalistický nebo blahosklonný podtext. V pojmu soucit implicitně vyplývá, že jeho předmět si nezaslouží svou nepříjemnou situaci, a navíc jej nedokáže zabránit, zvrátit nebo převrátit. Škoda je méně angažovaná než empatie, soucit nebo soucit, což znamená něco víc než vědomé uznání nepříjemné situace jejího předmětu.

Sympatie („pocit kolegy“, „komunita cítění“) je pocit péče a zájmu o někoho, často o někoho blízkého, doprovázený přáním vidět ho lépe nebo šťastněji. Ve srovnání se soucitem znamená soucit větší pocit sdílené podobnosti spolu s hlubší osobní angažovaností. Soucit však na rozdíl od empatie nezahrnuje sdílenou perspektivu ani sdílené emoce, a zatímco výrazy soucitu vyjadřují péči a obavy, nevyjadřují sdílenou úzkost. Soucit a empatie k sobě často vedou, ale ne vždy. Například je možné sympatizovat s takovými věcmi, jako jsou ježci a berušky, ale ne, přísně vzato, vcítit se do nich. Naopak, psychopati, kteří nemají absolutně žádné sympatie ke svým obětem, mohou přesto využít empatie k jejich polapení nebo mučení. Sympatie by měla být také odlišena od benevolence, což je mnohem více oddělený a nestranný přístup.

Soucit, neboli „utrpení po boku“ někoho, je více angažovaný než jednoduchý empatie a je spojena s aktivní touhou zmírnit utrpení jejího předmětu. S empatií sdílím vaše emoce; se soucitem nejen sdílím vaše emoce, ale také je povýším na univerzální a přesahující zážitek. Soucit, který staví na empatii, je jedním z hlavních motivátorů altruismu.

Neel Burton je autorem knihy Nebe a peklo: Psychologie emocí a dalších knih.