Agonální dýchání, lapání po dechu nebo agonní dýchání je výrazný abnormální vzorec dýchání a reflex mozkového kmene charakterizovaný lapáním po dechu, namáhavé dýchání doprovázené podivnými vokalizacemi a myoklonem .:164, 166 Možné příčiny zahrnují mozkovou ischemii, extrémní hypoxii (nedostatečné zásobení tkáně kyslíkem) nebo dokonce anoxii (úplné vyčerpání kyslíku). Agonální dýchání je nesmírně závažné lékařské znamení vyžadující okamžitou lékařskou pomoc, protože stav obecně postupuje k úplnému apnoe a ohlašuje smrt. Trvání agonálního dýchání může být krátké jako dva dechy nebo trvat až několik hodin.
Termín se někdy (nepřesně) používá k označení namáhavých dýchacích vzorů doprovázejících selhání orgánů (např. Selhání jater a selhání ledvin), SIRS, septický šok a metabolická acidóza (viz dýchání Kussmaula nebo obecně jakékoli namáhavé dýchání, včetně Biotových respiračních a ataxických dýchání). Správné použití by termín omezilo na poslední dechy před smrtí.
Agonální respirace jsou také běžně pozorovány v případech kardiogenního šoku nebo srdeční zástavy, kde agonální respirace mohou přetrvávat i několik minut po ukončení srdečního rytmu. Přítomnost agonálních respirací v těchto případech naznačuje příznivější prognózu než u případů zástava bez agonních respirací. U nereagujícího pacienta bez srdeční zástavy nejsou agonální vzdechy účinné dechy. Agonální dýchání se vyskytuje u 40% srdečních zástav zaznamenaných mimo nemocniční prostředí.